Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozum a city

Každý jsme od přírody vybaven rozumem a city a pudy. Je velmi důležité však mezi nimi udělat pořádek. City a pudy v naší povaze jsou aktivnější a fungují i ve chvílích, kdy nemají žádný podnět k zapnutí. Kdežto rozum potřebuje nějakou záminku, aby se spustil do výkonu. City jsou velmi krásné, pokud nám způsobují příjemné, radostné pocity. Bohužel tomu ale není v jejich případě vždy. Někdy se spustí do výkonu v úplně nevhodnou chvíli, kdy k tomu není ani důvod a způsobují nám naopak trápení a bolest. Myslím si, že asi každý už někdy ve svém životě zažil situaci, kdy se nějak cítil (nejčastěji na úkor nějaké blízké osoby) a dodatečně zjistil, že věc se měla úplně jinak. A třeba se i trápil a pak zjistil, že to bylo úplně zbytečné – jen mu to ubralo síly a úsměv na tváři. Proto je důležité rozlišovat:  

    1.     k čemu máme v povaze city a pudy

 

       2.     k čemu máme rozum/intelekt  

 

    City a pudy nám příroda darovala proto, abychom mohli svým blízkým poskytnout něhu, pochopení, laskavost. Nikoli tedy na rozhodování o životních okolnostech. Na to už máme rozum. Cokoli se nám v životě stane, tak jako první krok je nejdůležitější být v klidné, pohodové náladě, aby rozum dostal prostor. Dalším krokem je zvážit: co se to děje, proč asi, znám skutečně všechny objektivní příčiny, ubližuje mi to, je ta osoba skutečně zlomyslná nebo to je nějaké nedorozumění atd. Prostě si položit tyto a ještě další otázky ve stejném duchu a na základě toho až pak dělat závěry. Pokud necháme, aby rozhodly city, tak v konečném důsledku to je vždy mylný krok. I kdybychom se v danou chvíli přesto díky citům rozhodli správně, tak v další chvíli to už může dopadnout hůř. Prostě city neznají objektivní příčiny, ony reagují jak se jim to zrovna hodí – bohužel ale z 99,99% nesprávně. Snáz se zapínají do první linie v rozhodování. Je však nutné násilím tlačit rozum na první místo, když máme o něčem rozhodnout a po určitém čase (toto je velmi individuální a záleží to na: věku, schopností, životních okolnostech atp.) si organismus na to postupně zvykne a už to není taková námaha. Ale je to tvrdá práce, která však přináší sladké ovoce. Protože kdo by nechtěl být stále přirozeně radostný ze života a těšit se z každé chvíle. Trápit se určitě nechceme nikdo, jen je třeba vydržet a stále kalkulovat. Mohutně účinné je vždy, když je třeba o něčem rozhodnout, vzít si papír a napsat si: CO CÍTÍM a JAKÉ JSOU PŘÍČINY nebo CO MI ŘÍKÁ ROZUM. A na základě toho se už lépe rozhoduje. Je to dřina odolat pocitům, která nám tak tlačí rozhodování do vědomí, ale nedejte se a bojujte!! Stojí to za to.

 

Napsáno: 18.7.2011