Každý musí sám
„Revolučně padnou v boji, dá se říci, že dokáže každý. Vytrvale bojovat v každodenní realitě, už málokdo.“ Tento slogan jsem slyšela poprvé v jednom dokumentárním pořadu a hned se mi velmi líbil.
Pokud se rozhodneme rychle a mírně afektovaně reagujeme, tak i když uděláme správné kroky, tak jejich dopad na konečný výsledek není až tak veliký. Jakmile však vytrvale ve stereotypním životě jdeme za vytyčeným cílem, upřímně na věci pracujeme, tak to je potom to „pravé ořechové.“ Je to mnohem těžší, neboť když se v mžiku rozhodnete třeba i padnout v boji, tak vás to nemusí stát kdo ví jaké úsilí – můžete reagovat pudově. I tak to není zadarmo a vyžaduje to určitou míru energie. Nechci tímto hatit ty, kteří se takto případně obětovali za dobro. Ale zároveň chci vysoko vyzdvihnout ty, kteří rutinně a každodenně šli za svým cílem – to totiž je skutečně síla a abyste to vše zvládli, tak to vyžaduje opravdu hluboké přesvědčení a rozumně se chovat.
Být sám k sobě a k dané situaci upřímný. Trochu volněji vše nazvu, takoví lidé jsou skutečnými „machry“ a zaslouží si obrovskou úctu, neboť to je mohutně náročné. Pokud se však člověk dá na tuto cestu a zvládá tento každodenní boj, tak je čím dál silnější a odolnější vůči okolním vlivům. Sám si buduje cestu a škrábe se na kopec poznání (slovy p. Šrama). Pan profesor Šramo ještě říká, že každý jedinec je sám voják v poli a musí s každodenní realitou bojovat. Je pravda, že osobní boj, je ten nejefektivnější a nejpevnější. Sama moc dobře vím, že kolikrát to je velmi těžké, ale s politováním musím uznat, že to ani jinak nejde a nic jiného nám nezbývá :o)
Napsáno: 11.2.2013