Nebát se a jít na věc
Nějaký čas mi teď nevyšel prostor zde uveřejnit další článek. Včera ráno jsem měla chvilku a po dlouhé době jsem si pročítala zde uveřejněné své články. A i když jsem už o nějaký ten pátek starší a další typologická moudra jsem si ověřila, tak jsem ani u jednoho článku neměla nutkání ho trochu poupravit, pozměnit nebo přeformulovat. To mě opravdu moc potěšilo. Dokonce jsem tam našla myšlenky, které v současné době jsou pro mě nejaktuálnější, a já už třeba před 1,5 rokem se o nich zmiňuji, jak je důležité si jich všímat, řešit je a je třeba se náležitě (správně) chovat.
Od té doby se u mne změnily nějaké okolnosti. Myslím si, že naštěstí ne k horšímu. Tomu stále mohutně a bezmezně vděčím panu Šramovi, který je skutečně špička a hvězda. On ví a umí. Povahu člověka zná do atomu. Vše, co hlásá, PLATÍ! A s tím jsem se ještě u nikoho jiného nesetkala.
Začínám se víc a víc pohybovat ve vyšších vědeckých kruzích v mém oboru. Zjišťuji, jaké mi to přináší výhody, ale zároveň i jaká trápení. Např. lidé často považují za vědecký objev něco nebo nějakou myšlenku, a vůbec ji nemají ověřenou, neví, zda doopravdy platí, pouze si ji vymysleli a usoudili, že by si na ní mohli postavit kariéru. To je děs, ale horší je to, že takovým lidem dávají ostatní prostor. Přitom by kolikrát stačilo se logicky zamyslet.
Než jsem se dostala blíže k typologické nádherné pravdě a platnosti, tak jsem si dost ničila život a opravdu na to, jak málo mi ještě bylo, jsem měla velmi zle do života našlápnuto. Také mě to stále ještě stojí obrovské úsilí, námahu a do jisté míry za své špatné kroky pořád platím. Bolí mě to a doufám, že to, po čem tolik toužím, nakonec zvládnu a budu si umět ve svém životě nastolit jiné koleje, po kterých půjdu jen kupředu s hlavou vzhůru.
Už delší dobu si všímám, že lidé podceňují věci. Myslí si: „co přeci znamená jedna hádka ve vztahu…“ anebo „však každý se někdy splete, tak i já mohu udělat chybu“. No s tím druhým výrokem bych jakž takž do jisté míry souhlasila, ale v zásadě ani jednomu nedávám „zelenou“ ve svém životě. Mohla bych vymyslet ještě tisícero dalších vyjádření, které se lidem honí hlavou. Vím to z toho, že se mi kolikrát k nim přiznali. Jenomže i sebemenší rez na autě se může rozběhnout v kompletní korozi a auto už potom jde jen do šrotu, je zničeno. A opět toto platí i v životě. Jakýkoliv špatný krok, co jak malinký, může vyvolat tzv. dominovým efektem (pojem pana Šrama) vlnu dalších nesprávných a neefektivních postupů. Pokud je tedy včas nezastavíme, anebo ještě lépe, pokud ani nedopustíme, aby se děly, tak potom nám život bude ukazovat daleko lepší stránky a radosti.
Myslela jsem si, jak napíšu jen malé vyjádření, ale už mě napadají zase další a další myšlenky, které považuji za nutné dát dál, aby se lidé poučili a rozuměli své povaze. I když já nejsem antropologický biotypolog, který by rozuměl povaze člověka, pouze se snažím si osvojovat přírodní zákonitosti, které hlásá a ty jsou skutečně nádherné. Přináší opravdu krásno a blaho do života. Kdo se nimi neřídí, tak na to vždy jen zle doplácí. To nemyslím jako věštbu, nebo jako nějaké jiné „tajuplné“ souzení. Vidím to kolem sebe a znám to sama na sobě. Kdo se nechová tak, jak pan profesor hlásá, tak nemůže od života očekávat nic moc pěkného. Což je logické – pokud nerespektujete přírodní zákonitosti, dopouštíte se byť vědomě anebo nevědomě špatných kroků, tak se vám to vymstí. Nezáleží ani tak na tom, zda špatné kroky děláme schválně, anebo z neznalosti či z nedopatření. Samozřejmě, že i to je důležité. Když to děláme schválně, tak to je zlomyslnost a takový člověk žije jen v černém a hnusném světě. Když to děláme z nedopatření anebo z hlouposti, tak to se snáze při dobré vůli napravuje. Ale na tom ani moc nezáleží jsem myslela tak, že se to stejně děje! Ono to existuje, ono to je. A to je to nejzákladnější, od čeho je třeba se odvíjet. Když si to otevřeně přiznáme, tak už máme skoro vyhráno. No…a když si to nepřiznáme, tak to nikdy nevyřešíme a do smrti na to budeme trpět. Přiznání sice nestačí, ale otevírá dveře řešení. Poté je důležité nápravný krok udělat. Abychom využili otevřené dveře a vstoupili. Je to obrovská věc, umět si přiznat své chyby, nebát se jich a čelit jim tváří v tvář. To je už opravdu úroveň. Ale bez toho to fakt nejde. Nebát se toho a být statečný, neplakat zbytečně nad tím, ale čelit tomu. Hledat z toho bludného kruhu, který nám nevyhovuje, cestu ven! Všemi možnými dobrými způsoby. Nesmiřovat se s nepříznivým "osudem", dělat stále prospěšné kroky, nepřizpůsobovat se hlouposti, zlomyslnosti a jiným zlým věcem. Být dobrý a dělat aktivně dobro!!!
Dělat dobro si lidé často představují takto: prosťáček, který se stále jen naivně domnívá, že vše bude vždy krásné, pěkné a milé, všem se skoro podbízí, hladí je, slouží jim, hned skáče a pomáhá všem a ostatní si ním „vytírají podlahu.“ Toto není dobro, ale hloupost. Dobromyslný člověk může mít své pevné zásady, nikdy se nikomu nepodbízet, nesnižovat se, nemusí vždy každému pomoct a to hlavně tehdy, když usoudí, že by to mělo negativní dopad. Může být i chladný, např. když mu někdo ublížil, anebo řeší velmi vážný problém ve svém životě. Ale nikdy není hrubý, zlý, odmítavý, netolerantní, bezohledný, nepřejícný … Na Zeměkouli máme často velmi debilní představu o dobrákovi. Často dobrák = hlupák, a TO JE OBROVSKÝ ROZDÍL!!!!!!!!!!
Je dobré mít stále na paměti, že vše se upravit dá. Co jak jste z toho nešťastní, smutní, trápíte se, aby vás „to“ už pustilo a bylo vám lépe a ono se „jakoby“ stále nedaří. Vydržte! Když víte, jak na to, tak to je super. A snažte se i kombinovat různé způsoby úpravy povahy, to také často pomáhá. Lidé ne vždy mají ty stejné problémy v povaze. Někdo má problém s tím, že je víc žárlivý a jiný zase žárlivý není vůbec, ale je třeba povýšenecký. Každý má něco. Ale důležité je, že když ostatní nejsou takoví, s čím já mám ty problémy, tak v tom případě EXISTUJE TAKOVÝ STAV A JDE TO. A snažit se přijít na to. Třeba si i popovídat s lidmi, kteří nemají ten stejný problém jako já a zjistit, jak oni přemýšlí. A vy jim zase můžete pomoci stejným způsobem s jejich problémem. Toto není naivní představa, to tak funguje, ale ne vždy a u všech. A to je škoda!
Přemýšlím, jak pojmenovat tento článek na svůj web a jak ho ukončit. Napadají mne tyto slova: buďte dobromyslní, mějte na paměti, že každý musí sám bojovat se svojí povahou, že existuje konečná podoba, buďte laskaví, nepleťte si lásku se zamilovaností, využívejte svých zkušeností a poučte se, pečujte a budujte své partnerství, pomáhejme si, připravujme se na stáří, které často lidé vnímají nepříznivě, rozumem řešme situace, city používejme ke svým nejbližším v určitých situacích, řešme své problémy, konflikty, pracujme na své osobnostní svobodě, upravujme svoji povahu k lepšímu, udržujme pozitivní všechny vztahy v našem životě a mějme na paměti, že život není hra, jedná se o velmi vážnou záležitost, se kterou si neradno zahrávat.
Napsáno: 4.9.2013