Řešení konfliktů - asertivita
*Název asertivita používatelé odvodzují od latinského slova „aserio“, „asercio“ případně anglického „to assert“. Význam těchto původních slov se dá vysvětlit jako: tvrdit, požadovat. Asertivní způsoby se používaly od nepaměti, různě upravovaly, kompilovaly, dopĺňovaly a podobně. V moderní době se touto problematikou zabýval, sbíral různé známé způsoby a publikoval o ní od roku 1949 Američan Andrew Salter. Komponenty asertivního chování aktivně učil a tím se stal všeobecně známým, proto je většinou označovaný za autora této metody. Za tři základní způsoby společenského, mezilidského chování můžeme považovat asertivitu, agresivitu a pasivitu. Samozřejmě každý z těchto tří základních způsobů má další složky a podsložky. Živočichové používají většinou dva způsoby řešení kontaktů i konfliktů: boj a únik, s výjimkou partnerských vztahů. Člověk postupně se učí řešit sociální kontakty, přidal k tomu verbální komunikaci a okolo ní hledal metody asertivního chování, kterými se snažil řešit situace nebojovým způsobem, tak aby ze zúčastněných stran v kontaktu ani jedna neodcházela poražena, ale uspokojená s výsledkem. Agresivita i pasivita se asertivním řešením konfliktů eliminují. Agresivitou se narušují možnosti, uplatnění, požadavky některé ze stran. Pasivní osoba se jich vzdává. Asertivní chování respektuje práva vlastní i jiných. Odstraňuje vyloženou prohru zúčastněných. Samotná agresivita není negativní vlastnost z hlediska společenského hodnocení. Je to schopnost tvrdšího konání v sociálních kontaktech. Její vyšší míra a výkon jsou nevýhodné. Následkem toho dochází například k vnucování vlastních názorů, výsměchu až sarkasmu k názorům jiných, útočení na jiné, ve snaze svoje neúspěchy přeměnit ve vlastní prospěch na úkor jiných, obviňování jiných za svůj neúspěch atd. Pasivita se projevuje bojácností, ústupčivostí, úzkostlivostí, bezmocností, depresí, nedostatečnou odvahou vyjádřit své myšlenky, postoje, názory, nesouhlas. Podporuje alibismus a podléhavost. V asertivním chování se uplatňuje schopnost, komunikační zručnost, náležitým způsobem vyjadřovat své názory, postoje, potřeby, požadavky, pocity ve vztahu s jinými lidmi. Vědět odmítnout vzpomenuté aspekty druhého člověka bez incidentních reakcí, spontánně reagovat na ně, přiměřeně k okolnostem projevit rozum i city, trvat na svých požadavcích, bez narušení požadavků jiných. Nepovažovat kompromis v těchto záležitostech za prohru. Svobodně, bez napětí a obav projevit svoje postoje, přitom zároveň akceptovat cizí, svobodu jiných neomezovat, například hacením či ubíráním práva projevu názoru. Asertivní vystupování je pokojné, uvolněné, bez napětí, přiměřeně sebejisté. Asertivní řešení konfliktů vede ke správnému sebeprosazování, následně vnitřní spokojenosti s vyloučením vlastních výčitek. K lepší spolupráci bez narušení pocitů nedostatečnosti a nenáležitosti. K celkovému zlepšování vztahů s okolím, vedoucímu k vyšší úrovni až na stupeň kamarádství, případně až přátelství. K přiměřenému uspokojení potřeb kontaktujících se stran. K lepšímu sebeovládání a sebekontrole. K pocitu spolupatřičnosti. Nejdůležitější aspekty asertivního chování:
* Citace z typologického semináře o asertivitě