Mé zkušenosti
Zničit se dá opravdu cokoliv pěkného a pevného. Nic není tak odolné, aby vydrželo neustálý tlak. I když budete buldozérem bouchat do tanku, tak třeba po 350-té se vám už podaří mu minimálně něco odrazit a po 900stém úderu ho můžete už velmi zdemolovat. A tak to funguje i v jemnějších věcech, kde často stačí i jeden nesprávný krok a můžeme si i velmi krásné věci v životě zkazit nebo úplně zničit. Kdyby to alespoň šlo vždy napravit do původní podoby?! S tím však ale raději nepočítejte, neboť to vyžaduje velmi složitý proces, aby to vůbec šlo. Věci se dají napravit, vylepšit, ale často to původní kvalitní, co se nám podařilo pokazit, už nedosáhneme.
Proto je velmi důležité znát zákonitosti a umět se v životě orientovat, chápat ho a znát správné kroky. Někdy je to opravdu mohutně náročné získat opravdu kvalitní a platné, objektivní informace o životě. Moje zkušenosti s antropologickou biotypologií jsou neprůstřelné – zatím ani jeden nepříjemný dopad, když jsem se řídila pokyny od pana Šrama. A to je opravdová kvalita! Má to obrovská plus, která si možná ve svém věku ještě nedokáži zcela uvědomit, ale cítím, že (jak jsem již v jednom příspěvku zmínila) jsem na začátku ani netušila, jak správnou cestou se vydávám, když jsem si „obula typologické boty.“ A to mě skutečně velmi hřeje a těší. Přála bych to každému. Vaše budoucnost má konkrétnější a světlejší kontury. Dokážete si představit i věci, které vás předtím ani nenapadli, anebo pokud, tak k vaší osobě vám přišli skoro nereálné. Ale najednou vidím plno věcí dost realisticky, že se mi mohou stát a že je dokáži zvládnout – nechci se stále opakovat, aby to někomu nebylo už nepříjemné, ale ta „blbá typologie“ za vše může.
I tak jsem ve svém životě „zvládla“ udělat určité nesprávné kroky, které jsou nevratné. Typologické výchovy se mi bohužel nedostalo. Ale možná některé věci dokáži teď lépe ocenit, když znám i život „bez typologie.“
Pokazit cokoliv se dá celkem snadno (i neúmyslně), ale napravit to vyžaduje už skutečně obrovské úsilí a jakoby nekonečnou práci. Stále být ve střehu a dávat si pozor, abyste všechny chyby vychytali. Každá náprava je opravdu příjemná – ale na druhou stranu si čím dál víc uvědomujete, jaké nesprávné kroky jste vlastně dělal, a to bolí a s tím se vyrovnat vám také zabere určitý čas (nazvala bych to, odpustit si a případně i vést určitý čas pokání). Stále je důležité být přirozený a netlačit – neplýtvat energií a zakročit ve své povaze vždy v ten správný čas => to je totiž podle mě to nejtěžší, ale zároveň i to absolutně nejefektivnější, neboť když se vám to povede, tak vás to hodně posilní.
Napsáno: 2.3.2013